29.12.2008 Bílé Karpaty - výlet za sněhem

 Vápenky - Vadovská - Velká Javorina - Holubyho chata - U Bětina javora - Kamenná búda - Vápenky

Na konci roku 2008 jsme uskutečnili výlet za sněhem, který nám v okolí našeho bydliště chyběl. Naším cílem byl nejvyšší vrchol pohoří Velká Javorina, který měří 970m.

Vlakem, s využitím skupinové slevy, jsme dojeli do Velké nad Veličkou, kde jsme přestoupili na autobus jedoucí do obce Vápenky, pod vrchol Velké Javoriny.

Cestou z Velké nad Veličkou jsme pozorovali, jestli sněhu, za kterým jsme se vydali, bude přibývat. V obcích, kterými jsme projížděli, leželi skromné zbytky sněhu, ale jak jsme se blížili do Vápenek, sněhu na okolních kopcích trošku přibývalo. V jednom úseku cesty autobusem jsme zahlédli vrchol Velké Javoriny a bylo nám jasné, že jsme nejeli zbytečně.

Vystoupili jsme na konci obce Vápenky, nasadili rukavice a čepice a s nadšením se vydali po modré značce. V lese za obcí byl jemný poprašek sněhu a náledí na cestě, které nás donutilo k opatrnější chůzi.

S přibývající nadmořskou výškou sněhu přibývalo. Po čtyřech kilometrech jsme přišli na zpevněnou cestu, která je v létě využívána jako cyklotrasa. Pro znavené turisty je zde altánek s výhledem na menší vodopád, který vytváří říčka Velička, jež nedaleko pramení. V tomto místě jsme opustili modrou značku, která pokračuje prudkým svahem na vrchol Velké Javoriny, ale my jsme se vydali po zpevněné cestě. Celou dobu jsme zatím šli ve stínu a byla nám trošku i zima, ale těšili jsme se na vrchol, kde určitě svítilo sluníčko, protože jsme ho pozorovali, jak ozařuje protější kopce. Přišli jsme na další rozcestí, kde cestu protíná červená značka. My jsme však pokračovali dále lesem, který už byl prosvětlen sluncem.

Asi po jednom kilometru jsme vystoupili z lesa a otevřel se nám pohled na vysíláč, který je na vrcholu Velké Javoriny. Zastavili jsme se u dvou pomníků, které jsou u cesty. Na jednom z nich je nápis „Tu bratia vždy sa stretať budú“. Několikrá do roka se zde konají společenské a folklorní slavnosti bratrství Čechů a Slováků, za účasti velkého množství lidí z obou zemí. Po chvilce, kterou jsme věnovali focení, jsme pokračovali dále.

Na Velké Javorině

Od vysílače, kde sněhová pokrývka dosahovala dvaceti centimetrů, se naskytnul pěkný pohled na Povážský Inovec a Strážovské vrchy. Škoda, že kvůli oparu nebyl výhled ještě lepší, tak snad příště. Sešli jsme k nedaleké Holubyho chatě, u níž se nachází malý vlek, který v tento mrazivý den byl puštěný a posetý lyžaři. Chata má celoroční provoz a nabízí také ubytování. Uvnitř chaty bylo příjemně teploučko a po menším občerstvení jsme se vydali nazpět.

Holubyho chata - v pozadí Považský Inovec

Vrátili jsme se na vrchol a po zápisu do vrcholové knihy, která je umístěna na sloupku se značením, jsme se dali po červené značce. Postupně jsme klesali k rozcestí U Bětina javora, až jsme dorazili k takzvané Kamenné búdě. Odtud jsme se dali zpevněnou cestou do Vápenek, obce, kde jsme náš výlet začínali. Cesta před obcí vedla podél potoka, který byl na některých místech krásně zamrzlý. Do Vápenek jsme dorazili ještě před setměním a o něco dříve než jsme plánovali. Za chvilku jel autobus do Veselí nad Moravou a odtud jsme se vlakem vrátili domů.